Účinky intermitentního hypoxického tréninku (IHT) jsou stále kontroverzní a jeho účinky zůstávají neověřené. Proto se zkoumalo zda IHT a) zlepšuje aerobní kapacitu; b) zda nastane aerobní pokles trénovanosti po ukončení IHT; a (c) zda přerušovaná hypoxická expozice (IHE) v klidu snižuje možný pokles aerobní vytrénovanosti po IHT. Dvacet osm účastníků (21 mužů / 7 žen, 36 ± 2 roky, maximální příjem kyslíku 55,4 ± 1,3 ml · kg · min) se účastnil jednorázově placebem kontrolované studie.
Jedna skupina provedla 6 týdenní hypoxický trénink s trénink 2x týdně - (IHT = 11 sportovců), následovala 4 týdny hypoxická terapie IHE v klidu (skupina IHT + IHE). Druhá skupina provedla 6 týdnů IHT (n = 10) a následně 4 týdny normoxické expozice (běžné prostředí, NE, n = 9) v klidu (skupina IHT + NE). Kontrolní skupina provedla 6 týdnů normotoxického tréninku (NT, n = 7), po 4 týdnech NE (n = 6) v klidu (skupina NT + NE).
Hematologická a submaximální / maximální aerobní měření byla provedena v normoxii při předběžném tréninku, po tréninku a postexpozici. Koncentrace hemoglobinu se nezměnila, ale prahová hodnota laktátu a běžné hospodářství organismu se zlepšily ve všech skupinách po tréninku. Prah ventilace, kompenzační bod dýchání a VO2max se zvýšil po IHT (skupina IHT + IHE: 7,3, 5,4 a 9,2%, skupina IHT + NE: 10,7, 7,5 a 4,8% ), ale ne po NT (-1,1, -1,0 a -3,8%). Taková adaptace indukovaná IHT byla udržována v pozdější expozici. Závěrem IHT vyvolal další aerobní zlepšení než NT. Tato další adaptace IHT byla udržována po dobu 4 týdnů po IHT.
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/26562716